Svatý Vojtěch pocházel ze slavníkovského rodu, který byl na konci 10. století po Přemyslovcích nejmocnějším rodem v Čechách. To také vyvolávalo mezi oběma rody třenice, zvláště kvůli mocenským ambicím Slavníkovců, kteří v té době razili i vlastní mince.
Vojtěch se narodil kolem roku 956, patrně v Libici nad Cidlinou, což bylo rodové sídlo Slavníkovců. Jeho jméno je slovanské a znamená útěcha, posila vojska. Vojtěchovým otcem byl kníže Slavník, matkou Střezislava, která byla pravděpodobně Přemyslovna.Vojtěch byl vychováván pěstounem Radlou a původně byl určen ke světské dráze, ale když těžce onemocněl, položili ho k oltáři Panny Marie a prosili za jeho uzdravení. Po vyváznutí z nebezpečí ho otec zaslíbil duchovní dráze. Roku 972 tedy odjel na tehdy slavnou školu do Magdeburku, kde strávil devět let pod vlivem arcibiskupa Adalberta. Jeho jméno, které bývá neprávem považováno za německou obdobu jména Vojtěch, přijal mladý Slavníkovec při biřmování. Po arcibiskupově smrti roku 981 se jako podjáhen vrátil do Čech a působil v řadách pražského kapitulního kléru. Tak se stal svědkem umírání prvního pražského biskupa Dětmara. V necelých třiceti létech byl v roce 982 na hradisku Levý Hradec na přemyslovské půdě a za účasti knížete Boleslava II. zvolen druhým pražským biskupem. Zpočátku nechtěl tuto funkci přijmout, ale nakonec k tomu byl donucen. Ihned po svém zvolení se odebral do Verony za císařem Otou II.,který ho schválil udělením prstenu a biskupské berly. Zde se setkal se zastánci clunyjského hnutí, požadujícími reformu církve. Myšlenky reformy prosazoval Vojtěch i doma, což vyvolalo konflikt, doprovázený mocenským zápasem mezi Přemyslovci a Slavníkovci. Roku 988 byl Vojtěch nucen opustit Čechy. Odešel do Itálie, kde vstoupil do benediktinského kláštera, pak do Řeckého reformního kláštera. Nepřítomnost biskupa v Čechách byla nepříjemná - neměl kdo světit kněze, což za peníze suploval biskup řezenský, chyběla hlava církevní organizace. Proto roku 992 požádal kníže Vojtěcha, aby se vrátil do Čech. Ten tak učinil a přivedl s sebou italské mnichy v čele s Anastaziem, kteří založili roku 993 první mužský klášter v Čechách v Břevnově. Vojtěch v Čechách nepobyl dlouho, spory s domácí šlechtou se záhy vyhrotili a roku 994 odešel opět ze země. Podle legendy se příčinou stalo to, že jistá cizoložná žena z rodu Vršovců se před hněvem manžela uchýlila pod ochranu kostela sv. Jiří. I když měla být podle pohanského práva sťata, Vojtěch ji odmítl vydat. Poté se Vršovci vlámali do chrámu, ženu odvlekli od oltáře a zabili ji. Za toto porušení svátosti chrámu je Vojtěch vyobcoval z církve.
Roku 995 byli při zákeřném přepadu Libice nad Cidlinou na popud Boleslava II. vyvražděni Slavníkovci. Rodové hradiště bylo bez ochrany, protože nejstarší člen rodu Soběbor byl s vojskem na tažení v Polsku.
V letech 995 - 996 žil Vojtěch v Římském Aventinu, pak odešel do Polska, rozhodnut vykonat křesťanskou misii k pohanům. 23. dubna 997 se spolu se svými průvodci klerikem Benediktem a nevlastním bratrem Radimem dostal do lesa zvaného Romovské pole, který leží poblíž dnešního města Královec. Ten byl posvátným hájem, kam nesměli křesťané vkročit. Tam ho přepadli pohanští Prusové, spoutali ho a probodali sedmi kopími. Potom mu usekli hlavu, nabodli ji na kůl a tancovali okolo ní. Jeho tělo vykoupil od Prusů polský panovník Boleslav I. Chrabrý stejnou vahou zlata a dal ho slavnost- ně pohřbít v Hnězdně, které nedlouho potom císař Ota III., který byl Vojtěchův přítel a považoval ho za svatého, povýšil na arcibiskupství.
Vojtěch byl v roce 999 kanonizován papežem Silvestrem II., již kolem roku 1000 byl založen kostel sv. Vojtěcha v Cáchách i v Římě na Aventinu. V roce 1039 uspořádal český kníže Břetislav vojenské tažení do Polska, dobyl Hnězdno, ukradl odtud ostatky sv. Vojtěcha a jeho bratra Radima a nechal je pohřbít v katedrále sv. Víta.
Od 11. století se po sv. Václavovi řadí Vojtěch mezi patrony české země, současně je ale i patronem Polska. Z této doby pocházejí také první svatovojtěšské legendy.
Význam a věhlas svatého Vojtěcha je celosvětový, představuje jednu z největších osobností, kterou české země světu daly.

Daniela Hubáčková (2.A)